Schody jsou pro nás dnes něčím tak samozřejmým, že je prakticky nevnímáme. K tomu samozřejmě pomáhá fakt, že jsou standardizované, alespoň co výšky a hloubky jednotlivých schodů týče, a také pokud jde o jejich počet ve schodišti. Brzy se nám tedy vytvoří svalová paměť, což znamená, že je překonáváme, aniž bychom na to museli příliš myslet.
Proto není divu, že si téměř neuvědomujeme, z jakých nejrůznějších materiálů mohou být. Nejběžnější je dnes samozřejmě beton a kámen, avšak rozhodně nejsou ani zdaleka jediné. Příkladem zde mohou být dřevěné schody https://www.fa-havlicek.cz/cs/m-93-drevene-schody. S těmi se dnes již příliš nesetkáváme, avšak i dnes je můžeme najít, převážně tedy ve starých budovách.
Zde si musíme určit, co vlastně dřevěnými schody myslíme. Často totiž můžeme najít betonové, na kterých jsou položeny dřevěné palubky. Má to samozřejmě především estetický důvod – přeci jen dřevo vypadá lépe než beton, ale také to pomáhá k tomu, aby v zimě nebyly příliš studené. Dřevo totiž mnohem lépe udržuje teplo.
Na druhou stranu je také pravda, že coby živý materiál také mnohem více „pracuje“: To znamená, že v něm probíhají změny v jeho struktuře. To může vést k postupnému uvolňování, což může být příčinou známého „vrzání“ schodů.
Dalším problémem je, že dřevo není příliš trvanlivé. Pokud není pravidelně ošetřováno, tak časem zajde, jeho povrch se stane drsným a bude hrozit nebezpečí, že si kdokoliv, kdo po něm půjde, ať už člověk nebo zvíře, zadře třísku. Že to není nic příjemného, není asi třeba říkat.
Avšak jednalo se o poměrně levný materiál, který byl široce dostupný. Proto byl také v minulosti k tomuto účelu často využíván, zejména pak chudšími lidmi. Ti bohatší sázeli na odolnější kámen, později pak beton, ačkoliv dřevo používali k dekoraci.
Dnes už se, pokud jde o výrobu schodů, s výjimkou dekoračních účelů prakticky nevyužívá. A je pravdou, že dnes máme lepší materiály. A kdo ví, možná jednou překonáme i kámen a beton.
