V podnikání platí jednoduchá logika. Toto musí přinášet zisk, ze kterého podnikatel a jeho případní zaměstnanci žijí a ze kterého se současně zaplatí i všechny náklady, jež souvisejí s provozem takové firmy. Tak to zkrátka funguje. Totiž v ideálním případě to tak funguje.
Jenže svět není dokonalý, a proto se na tom výše zmíněném může nejednou leccos pokazit. Někdy poklesnou z některého z mnoha důvodů příjmy pod únosnou mez, někdy se objeví dodatečné náklady, jež s provozem podniku souvisejí, a rázem se počne peněz nedostávat. A to znamená vlastně jediné. Buď přestane podnikatel (případně i se svými zaměstnanci) utrácet za své živobytí, nebo se omezí či dokonce zastaví provoz firmy, na který už peníze nestačí, případně dokonce obojí současně.
Jenže všichni dobře víme, že něco takového nejde. Není možné přestat utrácet za živobytí, a ani takové zavření firmy kvůli dočasnému nedostatku peněz není žádoucí. Jenže má-li se tomu zabránit, má-li vše i nadále normálně fungovat, je třeba scházející peníze někde sehnat. A pokud je podnikatel nemá, mohl by si je dejme tomu půjčit.
Půjčka nemusí být vůbec špatné řešení. Jenže tato je řešením komplikací teprve ve chvíli, kdy ji soukromník za dostatečně výhodných podmínek získá. A něco takového bohužel není pravidlem. Někdy nebývají půjčky dost výhodné a leckdy nejsou ani dostupné.
Ne že by půjčky nebyly dostupné proto, že by na našem trhu neexistovaly. Ale finanční instituce je prostě nejednou podnikatelům v nesnázích neposkytnou. A to v případech, kdy žadatelé nejsou schopni dostatečně prokázat, že takové půjčené peníze v pořádku vrátí. Nejednou se po nich požaduje prokázání velkých příjmů a čistých registrů dlužníků, a zrovna tím se soukromníci v tíživé situaci nemohou pochlubit.
A pak tedy zbývá už jenom hypotéka bez registru od nebankovní společnosti. U té se totiž dá do zástavy žadatelova nemovitost a rázem je prakticky jisté, že podnikatel dostane ony potřebné peníze, a to i v nemalé výši.
