Ráda bych se zaměřila na to, zda je dobré nechat na rodičích výběr školy.
Určitě jste jako mladší měli prostě jasně dané, že chcete být učitelkou, hasičem, popelářem či jiným povoláním. Pak vás to postupem času přešlo, vy jste se objevili v 7. nebo 8. třídě na základní škole a říkali jste si, že brzy přijde čas, kdy si budete muset vybrat střední školu, ale nějak jste to hodili za hlavu. No a najednou jste v devátém ročníku a nevíte kam na školu, nevíte, zda na učiliště nebo na školu s maturitou. Přemýšlíte, jaký obor by byl pro vás nejlepší, zda vás baví ekonomika, truhlářství, elektrika, architektura, malování nebo něco jiného. Pak přemýšlíte, zda půjdete na školu blízko vašeho bydliště nebo budete na internátu. Nad tím vším začnete přemýšlet, projíždíte internet, děláte si poznámky, zkoušíte stránky, kde zodpovíte nějaké otázky a ono vám to vybere, na jaký obor byste měli jít. Plus přemýšlíte, zda hledat soukromou nebo státní, zda tam je přijímací řízení či nikoliv.
Jenže když už se třeba rozhodnete, tak nastává chvíle, kdy máte nutkání říct rodičům, že chcete jít na tuhle nebo na tuhle školu. Někteří rodiče jsou nesmírně rádi, že jste si takovou školu vybrali, podporují vás v tom a drží vám palce, abyste se tam dostali. No jo, jenže jsou i tací rodiče, kteří vám řeknou, že na takovou školu máte zapomenout, vyberou vám školu sami a vy tam tedy nastoupíte. Jenže v tu chvíli rodiče nekoukají na to, že vám to psychicky ublíží. Chtějí, abyste třeba měli maturitu, abyste pak šli na vysokou, aby z vás byl NĚKDO. Ale to není dobré. Když pak jste na škole, na kterou jste ani nechtěli, plus jste na internátu, kde jste také nechtěli být, tak po chvíli zjistíte, že vás to nebaví. Časem zjistíte, co je vůbec na internátu za lidi a tak dále. Po určitém čase zjistíte, že tohle není nic pro vás, a tak doma oznámíte, že chcete přestoupit na školu, která je blíže. Rodiče to tedy nějak překousnou. Nastoupíte na novou školu, ale v době, kdy byste měli být ve druhém ročníku, tak opět nastupujete do prvního a o rok se vám vzdálila maturita.
Pak časem zjistíte, že vás prostě to učení nebaví, že jste si neměli nechat rodiči vybrat školu, že jste jim měli oponovat a dopadne to tak, že nechcete dodělat ani druhou školu a radši chcete třeba podnikat. To se prostě stává. Na jednu stranu to jsou sice zahozené roky, ale na druhou stranu si po přerušení studia můžete do dvou let maturitu dodělat a do té doby začít něco, co vás bude naplňovat, bavit a co vás bude těšit. Někoho prostě nebaví sedět v lavici a řešit třeba fyziku, kterou pak nikdy nevyužije. Proto zkuste zapřemýšlet, zda není občas dobré si dupnout a vybrat si školu sám.
