Mít děti, tak to je někdy opravdu veliká zábava, ale také zároveň starost. Proto člověk si musí uvědomit, jestli opravdu bude mít čas na své děti anebo nebude mít čas, protože když člověk nebude mít čas na své děti, tak je to potom opravdu velice smutné. Znám některé případy, kdy si lidé pořídí děti, ale potom třeba toho za rok nebo za dva roky litují, že na ně nemají čas. Myslím si, že tohle je opravdu hodně sobecké a nemělo by to vůbec být. Jenomže člověk si bohužel nevybere, někdo se vážně těší na dítě, ale potom si uvědomí, že je to velice náročné a že je vlastně přivázaný téměř jako doma. Je to téměř jako vězení, alespoň takhle mi to říkali moje kamarádky, když si pořídily dítě.
Já jsem si také řekla, že kdybych měla děti, že bych se o ně opravdu hodně starala a nejhorší ale na tom je, že já bohužel nemohu vůbec otěhotnět. Už s partnerem to zkoušíme několik let, ale bohužel se nám to nedaří. Někdy si už začínám myslet, že mám opravdu takovou smůlu a že bohužel asi nikdy mít dítě nebudu. Můj partner tohle vůbec nemůže snést. Také se dokonce bojím, že mě partner opustí jenom kvůli tomu, že nemohu mít děti.
Sice ano, já bych to u partnera pochopila, protože je logické, že když on chce dítě a já děti mít nemohu, že on bude se chtít snažit mít dítě jinde, ale nevím, jak to udělám, protože jsem do svého partnera opravdu maximálně zamilovaná. Nevím, jestli bych to psychicky zvládla, kdyby mě partner opustil. Oba dva chceme děti, chceme alespoň dvě nebo tři děti, ale bohužel nemáme ani jedno, takže si absolutně nedokáži představit, co budeme dělat do budoucna, kdyby se nám to opravdu nepovedlo nebo kdyby se zjistilo, že jsem vážně neplodná. Mého partnera by to zlomilo a mě ještě více, protože bych už věděla dopředu, že vlastně nikdy své vlastní dítě mít nebudu. A tohle by se asi nelíbilo téměř žádnému člověku.